Doma DNES | 30.3.2016 |

Přece nebudu vyhazovat peníze z okna. Něco mít je lepší než to nemít. Je to jistota, zázemí a domov zaručující klid a pohodu. A dobrá investice. Tak zdůvodňuje většina Čechů, proč upřednostňuje vlastní bydlení před nájmem. Vlastnictví bytů v tuzemsku výrazně převládá. Podle sociologů se však lidé často nerozhodují zcela racionálně.

Vlastnictví domu či bytu si podle zjištění Sociologického ústavu Akademie věd ČR jako ideál představuje více než 80 procent Čechů. A tento trend sílí. Před 15 lety mělo tento ideál asi o pět procent

lidí méně. Zároveň klesla obliba nájmů, z asi 15 procent před 15 lety na 10 procent.
Tento směr potvrzují i data ze sčítání lidu (vpravo nahoře). Podobné je to i s čísly Eurostatu, podle nichž se však přesun od nájmů k vlastnictví před třemi lety zastavil a nájmy pak v Česku mírně posílily.
Upřednostňování vlastního bydlení však není samozřejmé. I když na východě Evropy je dominance vlastnictví ještě větší než v Česku, na Západě menší. V Německu je poměr vlastních bytů či domů k nájmům 52:48. Ve Švýcarsku je dokonce víc nájemních bytů než těch vlastněných jejich obyvateli.

 

NECHCI VYPADAT JAKO BLÁZEN

Sociologové Akademie věd hledali příčiny českých postojů. A zjistili, že jsou často iracionální. „Lidé, kteří si kupují první bydlení, následují spíše sociální normu upřednostňující jednu formu bydlení před druhou,“ uvádí Martin Lux, vedoucí oddělení Socioekonomie bydlení při Akademii věd. Dotazovaní často uvedli pro rozhodování pragmatické důvody. Ale ukázalo se, že neznají práva nájemníků, vhodný nájem ani nehledali a nezjišťovali si alternativy pro investování. Investici do bydlení chápali nejen finančně, ale i jako vklad do rodiny, jejího štěstí, zázemí, budoucnosti. Zatímco s vlastnickým bydlením mají Češi většinou kladné asociace, s nájemním negativní. Jistotu u vlastního cítilo 18 procent dotázaných, u nájmů jen osm. Za domov označilo 10 procent lidí vlastní bydlení, u nájemního jen 0,3 procenta. U nájmů cítilo 61 procent nejistotu, u vlastního jen procento. Příklon k nájmům mají jen někteří mladí, pro než je důležitá svoboda a možnost stěhování.

NÁJEMNÍ TRH V PLENKÁCH

Jsou však i racionální důvody. Podle Milana Taraby ze Sdružení nájemníků ČR způsobila příklon k vlastnímu bydlení státní podpora po roce 1993. Úvěry jsou daňově výhodné, byty se levně privatizovaly. „Vyšší preference byly dále způsobeny kampaní podpory vlastnického bydlení ve sdělovacích prostředcích, developery, realitními kancelářemi, advokáty a notáři. Pro tyto skupiny byla masivní privatizace bytů zlatým dolem,“ hodnotí Milan Taraba. Příčinu úbytku nájmů vidí i v právní nejistotě a chybné cenové politice.
Podobné informace má i Martin Lux. V Německu se podle něj až na výjimky uzavírají nájmy na dobu neurčitou. Německé regiony vytvářejí zrcadla nájemného garantující, že majitel nemůže zdražit nad obvyklou úroveň. To v Česku chybí. Jsou tu jen komerční mapy nebo znalecké posudky. Roli hraje i rozvinutost trhu včetně množství profesionálních pronajímatelů a vymahatelnost prá­va.

PODPORA OD RODIČŮ

Sociologové odhalili ještě další podporu vlastnictví – mezigenerační výpomoc. Mezi vlastníky či družstevníky bydlení ve věku 18–44 let získala třetina bydlení darem. Přes polovinu těch, kteří bydlení koupili či postavili za tržní cenu, dostalo část peněz od rodičů, třetina od rodičů partnera. Jen čtvrtina lidí koupila bydlení za tržní cenu a na úvěr. Podle Martina Luxe je v postsocialis­tických státech mezigenerační výpomoc dlouhou a zakořeněnou tradicí. „Finanční transfery na pořízení bydlení dávají dětem zejména ti rodiče, kteří jsou sami vlastníky bydlení. A z nich hlavně ti, kteří od rodičů dostali rovněž pomoc. Tradice se uchovává a přenáší z jedné generace na druhou,“ říká Martin Lux. Že je na Západě takové pomoci méně, vypovídají i data Eurostatu. V zemích, kde je nájemní bydlení populární, je u vlastnictví bytů často větší podíl těch s úvěrem.