Doma DNES | 30.3.2016 |
Přece nebudu vyhazovat peníze z okna. Něco mít je lepší než to
nemít. Je to jistota, zázemí a domov zaručující klid a pohodu. A dobrá
investice. Tak zdůvodňuje většina Čechů, proč upřednostňuje vlastní
bydlení před nájmem. Vlastnictví bytů v tuzemsku výrazně převládá.
Podle sociologů se však lidé často nerozhodují zcela racionálně.
Vlastnictví domu či bytu si podle zjištění Sociologického ústavu Akademie
věd ČR jako ideál představuje více než 80 procent Čechů. A tento trend
sílí. Před 15 lety mělo tento ideál asi o pět procent
lidí méně. Zároveň klesla obliba nájmů, z asi 15 procent před 15 lety
na 10 procent.
Tento směr potvrzují i data ze sčítání lidu (vpravo nahoře). Podobné je
to i s čísly Eurostatu, podle nichž se však přesun od nájmů
k vlastnictví před třemi lety zastavil a nájmy pak v Česku mírně
posílily.
Upřednostňování vlastního bydlení však není samozřejmé. I když na
východě Evropy je dominance vlastnictví ještě větší než v Česku, na
Západě menší. V Německu je poměr vlastních bytů či domů k nájmům
52:48. Ve Švýcarsku je dokonce víc nájemních bytů než těch vlastněných
jejich obyvateli.
NECHCI VYPADAT JAKO BLÁZEN
Sociologové Akademie věd hledali příčiny českých postojů. A zjistili,
že jsou často iracionální. „Lidé, kteří si kupují první bydlení,
následují spíše sociální normu upřednostňující jednu formu bydlení
před druhou,“ uvádí Martin Lux, vedoucí oddělení Socioekonomie bydlení
při Akademii věd. Dotazovaní často uvedli pro rozhodování pragmatické
důvody. Ale ukázalo se, že neznají práva nájemníků, vhodný nájem ani
nehledali a nezjišťovali si alternativy pro investování. Investici do
bydlení chápali nejen finančně, ale i jako vklad do rodiny, jejího
štěstí, zázemí, budoucnosti. Zatímco s vlastnickým bydlením mají
Češi většinou kladné asociace, s nájemním negativní. Jistotu
u vlastního cítilo 18 procent dotázaných, u nájmů jen osm. Za domov
označilo 10 procent lidí vlastní bydlení, u nájemního jen 0,3 procenta.
U nájmů cítilo 61 procent nejistotu, u vlastního jen procento. Příklon
k nájmům mají jen někteří mladí, pro než je důležitá svoboda a
možnost stěhování.
NÁJEMNÍ TRH V PLENKÁCH
Jsou však i racionální důvody. Podle Milana Taraby ze Sdružení
nájemníků ČR způsobila příklon k vlastnímu bydlení státní podpora po
roce 1993. Úvěry jsou daňově výhodné, byty se levně privatizovaly.
„Vyšší preference byly dále způsobeny kampaní podpory vlastnického
bydlení ve sdělovacích prostředcích, developery, realitními kancelářemi,
advokáty a notáři. Pro tyto skupiny byla masivní privatizace bytů zlatým
dolem,“ hodnotí Milan Taraba. Příčinu úbytku nájmů vidí i v právní
nejistotě a chybné cenové politice.
Podobné informace má i Martin Lux. V Německu se podle něj až na výjimky
uzavírají nájmy na dobu neurčitou. Německé regiony vytvářejí zrcadla
nájemného garantující, že majitel nemůže zdražit nad obvyklou úroveň.
To v Česku chybí. Jsou tu jen komerční mapy nebo znalecké posudky. Roli
hraje i rozvinutost trhu včetně množství profesionálních pronajímatelů
a vymahatelnost práva.
PODPORA OD RODIČŮ
Sociologové odhalili ještě další podporu vlastnictví – mezigenerační
výpomoc. Mezi vlastníky či družstevníky bydlení ve věku 18–44 let
získala třetina bydlení darem. Přes polovinu těch, kteří bydlení koupili
či postavili za tržní cenu, dostalo část peněz od rodičů, třetina od
rodičů partnera. Jen čtvrtina lidí koupila bydlení za tržní cenu a na
úvěr. Podle Martina Luxe je v postsocialistických státech mezigenerační
výpomoc dlouhou a zakořeněnou tradicí. „Finanční transfery na
pořízení bydlení dávají dětem zejména ti rodiče, kteří jsou sami
vlastníky bydlení. A z nich hlavně ti, kteří od rodičů dostali rovněž
pomoc. Tradice se uchovává a přenáší z jedné generace na druhou,“
říká Martin Lux. Že je na Západě takové pomoci méně, vypovídají
i data Eurostatu. V zemích, kde je nájemní bydlení populární, je
u vlastnictví bytů často větší podíl těch s úvěrem.
– Nevyplatí se investovat do úprav, nelze o nich rozhodovat