Realitního makléře již nebude moci dělat každý. Škody, které svou neodborností páchají, podle státu rostou. Proto budou muset skládat zkoušky.

Prodat byt po rodičích, vzít si hypotéku a koupit rodinný domek. Situace, s níž se v Česku setkávají tisíce lidí. K hledání bydlení pak zpravidla volají realitní agenty. Jenže běžný obchod se kvůli diletantství makléře může změnit v horor.
Tuto díky provizím dobře placenou profesi totiž může dělat prakticky kdokoli. Stačí, aby byl plnoletý a měl čistý rejstřík. Před týdnem vláda schválila ideu ministerstva pro místní rozvoj, aby se pravidla pro práci realitních agentů výrazně zpřísnila. Resort ministryně Karly Šlechtové (ANO) nyní připravuje konkrétní znění paragrafů.
Podle jedné ze zvažovaných variant by makléře mohl dělat jen člověk s vysokoškolským diplomem a roční praxí. Skládal by odbornou zkoušku a musel by mít sjednané pojištění odpovědnosti. „Hlavní důvody byly stále se opakující a rostoucí problémy s činností realitních zprostředkovatelů. Jejich důsledkem jsou zejména poškození klienti, kterým kvůli neodbornému postupu makléřů vznikla škoda,“ říká mluvčí ministerstva Vilém Frček.
Dopovězme příběh z úvodu článku. Majitel, který chce prodat byt po rodičích, si najde kupce a podepíše s ním smlouvu. Aby měl dostatek peněz na nový domek, sjedná si hypoteční úvěr. Náhle se však dozví, že je vysněný dům v exekuci. Navíc k němu vede cesta jen přes soukromý pozemek a sousedi s průjezdem nesouhlasí. To agent klientovi z neznalosti či úmyslně neřekl. Banka však tyto informace má, proto je pro ni dům nevhodnou zástavou a nešťastníkovi úvěr nedá.
„Škoda vzniklá klientovi by byla jistě značná, protože by musel odstoupit od kupní smlouvy na svůj byt, zaplatit sankci, případně by si musel obstarat náhradní bydlení. K tomu by mohl nárokovat marně zaplacené poplatky za úvěr, poplatky na změnu veškerých dokladů v případě stěhování, pravděpodobně i ušlý zisk, pokud by prokázal, že se kvůli vyřizování koupě domu nemohl věnovat své výdělečné činnosti,“ vypočítává Šlechtová.

Zákon platil už v roce 1925

Podle ní realitní makléři často neznají základní pojmy. Neorientují se v tom, co je osobní vlastnictví či družstevní podíl, což má přitom zásadní vliv třeba na sjednání hypotéky. Nedokážou popsat stavební konstrukce a materiály, z nichž je dům postaven, což zase ovlivňuje cenu.
Právě proto nový zákon bude cílit na odborné znalosti makléřů, kterých je v Česku podle odhadů provozovatelů inzertních serverů asi dvacet tisíc. Generální sekretář Asociace realitních kanceláří Jan Borůvka přitom upozorňuje, že Česko již přísné zákony pro realitní byznys mělo. Dokonce již v roce 1925. Nicméně od roku 1989 činnost makléřů zákony de facto neřeší.
Agenti tak možná budou muset absolvovat odbornou zkoušku. Pokud uspějí, stát jim vydá osvědčení. Zároveň se dostanou na seznam, díky němuž si lidé ověří, zdali jednají s kvalifikovaným odborníkem. „Pokud bude s klientem jednat osoba, která nebude v tomto seznamu, může podat podnět ke kontrole jeho činnosti,“ podotýká Frček.

Diplom, či zkouška?

Kromě zkoušky jsou ve hře i nároky na vzdělání agentů. Nejpřísnější ze čtyř variant navrhuje, aby všichni měli vystudovanou vysokou školu se zaměřením na realitní činnost, právo nebo oceňování majetku.
Že by právě tato varianta prošla, to si však nemyslí obchodní ředitel realitní kanceláře Sting Michal Kresta. „Bylo by to zbytečné omezení, přičemž není zaručeno, že díky vysoké škole budou makléři kvalitnější. Středoškolskou úroveň bereme jako nejnižší možné vzdělání. Na trhu však působí i šikovní obchodníci bez maturity a i ti by měli dostat šanci. Pokud ovšem prokážou dostatečnou praxi nebo složí potřebnou zkoušku,“ souhlasí s dalšími návrhy Kresta.
„Zdůraznil bych profesní vzdělávání, kvalifikaci a následnou certifikaci. To je mnohem důležitější a má to ve výsledku větší přidanou hodnotu pro klienty než vysokoškolský diplom,“ soudí výkonný ředitel realitní kanceláře Remax Hanuš Němeček.
Ředitel realitky M&M Zdeněk Václavek pak upozorňuje, že zmiňovaný princip už funguje například v pojišťovnictví. Vysoké nároky jsou přitom kladeny i na firmy, které obchodníky zastřešují.
„S podobnými pravidly bych souhlasil i v realitách.
Není klíčové zaměřit se na samotné makléře, ale především na společnosti, které tyto obchodníky zastřešují,“ tvrdí.
Zavedené velké realitky mají svá interní přísná pravidla pro zaměstnance. Zákon však přikáže zaměstnávat pouze makléře s certifikátem všem firmám.

***

Kde podle ministryně dělají makléři chyby

Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová vypsala pro MF DNES nejčastější přešlapy, které mají na svědomí realitní makléři: * Neznají základní pojmy, které se týkají nemovitostí (zastavěná, podlahová či obytná plocha), nerozlišují pojmy podlaží a patro. Vše má vliv na cenu nemovitosti. * Chybí jim znalosti základů stavitelství. Nedokážou popsat stavební konstrukce a použité materiály, typy střech či oken. Podávají klientům zkreslené informace. * Neznají rozdíl mezi osobním vlastnictvím a vlastnictvím družstevního podílu. To může mít zásadní vliv na sjednání hypotéky. * Neznají práva k cizí věci omezující vlastnictví (věcná břemena nebo zástavní práva). To také ovlivňuje cenu nemovitosti.

* Neznají fungování katastru nemovitostí. Tím nedodrží stanovené postupy, zbrzdí úřední proces a klientovi vyprší termíny vyplývající z hypoteční či kupní smlouvy. * Neznají stavební řád. * Berou si provizi předem, aniž by k obchodu vůbec došlo. * Problémem je také zpronevěra peněz složených v úschově.

Pozn.: redakčně upraveno

Fakta

Co navrhuje zákon

U realitních makléřů zákon počítá s několika úrovněmi odbornosti: * vysokoškolské vzdělání se zaměřením na realitní činnost, právo nebo oceňování majetku * vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v realitní činnosti * středoškolské vzdělání s maturitou a 3 roky praxe v realitní činnosti * odborná zkouška

Další navrhované povinnosti: * mít pojištění odpovědnosti * smlouva s klientem a informační povinnosti vůči klientovi * založit si tzv. vázanou živnost, kde jsou přísnější požadavky